Říkáte si, jaké to asi bylo – ty několika měsíční cesty s nízkým rozpočtem? Zde 1 den z mého deníčku, ke kterému jsem se dnes náhodou vrátila při plánování Mexika s dětmi.
14.2.2016 Las Nobes
V 6 rano najdu autobusove nadrazi a jedu opet na krizovatku k jezerum, pres ktere musim znovu projet k memu prvnimu cili, vodopadu Las Nuves. Odpo se pak snad posunu na zacatek treku k lagune Miramar, no kez by. Ona je totiz nedele a na silnici neni ani noha. Uz nejde o to, zda si vyberu bus nebo obycejne auto, tady uz se jen modlim, aby cokoliv jelo kolem. Pak se mu temer vrhnu pod kola a naskakuji do auta at chce nebo nechce. Prvni stop ucitel, opet do skoly, v nedeli.. Nechapu. Dalsi tata ktery veze dceru na jeji fotbalove utkani, taky dobre. Kdybych nespechala, jdu fandit. Ale cesta jeste dlouha v teto frekvenci vozidel na silnici. Vyklapi me u vstupni brany do parku. Domlouvam se s klukama v brane, ze mi neco zastavi oranzovym praporkem, 40 min nic nejede. Pak auto, ktere se na pana vykasle a nepribrzdi. Beru si praporek do ruky sama a kluci me pozoruji. Konecne maji v praci zabavu. Po dalsich 20 min jede bus skoro az do Las Nobes. Nevaham a naskakuji. S panem ridicem si delame za jizdy piknik, navzajem si davame ochutnat, co kdo sehnal na cestu v tomto velmi omezenem vyberu, ktery mistni obchudky nabizi. Pripoutat se v chiapas slo v 1 aute z 20. Nikde neni signal a proto maji ridici vysilacky a jakmile se potkaji s protijedoudim autobusem, musi hlasit centrale, kde ho potkali. ridic ale hlasil kazdou minutu, i ze nic nepotkal 🙂
kolem 1 hod me vyhazuje a ja vidim ceduli vodopad 12 km do mega kopce, kam moc aut nejede. Mam asi stesti, po chvili na silnicku odbocuje rozpadajici se vozidlo. Zastavim ho a prisedam si k rodince, ktera pry tam nekde bydli. Za hodinu me vysazuji u vstupni brany k vodopadu. Rikam jim, jak jsou hodni, ze me vyvezli celou cestu a rikam si ze bych jim mela neco zaplatit. Nemusim se ale nabizet, pani si sama rekne. Ptam se kolik si predstavuji a vypali na me castku odpovidajici vzdalenosti 300km v autobuse. Vysvetluji jim ze to trochu prehnali, kdyz vezmu v uvahu ze tim smerem stejne jeli. Oni se nastvali, praskli dverma a odjeli. Oklepu se a jdu do vstupni brany zaplatit vstupne a zapsat se do navstevni knihy. Tento den prede mnou 2 lidi, francouzi. Jinak nikdo v celem parku. Opet neskutecne nezvykla barva stredoamerickeho vodopadu v jungli. Prochazim 2hodinovy okruh a potkavam mlady francouzsky par. Maji take stan, tak se k nim pridavam. Je po 4 hodine, tak se rozhoduje jiz nocovat u vodopadu. Kousek ve vesnici nachazime domek s napisem Comederia – tam kde nejsou restaurace jsou ochotni neco uvarit mistni. Vyber je ale velmi omezen (vajicka s klobasou nebo vajicka se zeleninou doprovazene aspon 10 tortilami a fazolovym kremem). Jedeme s francouzi presne proti sobe, tak si predavame zkusenosti z cest. Libi se jim muj plan s lagunou a zvazuji se pridat. Nikdo z mistnich nam ale zatim nebyl schopny potvrdit, ze se k lagune dostaneme cestou, kterou mi vyhledal pan google. Dokonce me posilaji na opacnou stranu nez google. Jeden z nazoru take je, ze tam jede jen lod. Vytusim z tohoto přístupu, ze to nebude jednoducha cesta, ale mistni uz beru s rezervou. Kempujeme na louce plne svetlusek.
Další příhody z našich cest můžete sledovat na FB stránce Travel Rama nebo IG @Travel.rama. A pokud se chystáte také na cestu s dětmi a bodla by Vám nějaká ta inspirace, doporučuji naši podporující skupinu Active moms & kids.