Opouštíme východní část poloostrova Yucatan, spolkový stát Quintana Roo, kde jsme si užívaly hlavně pobřeží Karibského moře a vrháme se do severozápadní části spolkoveho státu Yucatan. Jaká dobrodružství na nás asi čekají? Za počítač zasedá Barča a přiblíží Vám naši cestu.
Přijíždíme do města Valladolid, příjemného města s okouzlující atmosférou. Ubytování máme rezervované přes Airbnb a strávíme tu 3 noci. Kevin, majitel menšího prostého apartmánu, je milý mladý muž, který se živí prodejem suvenýrů a pronájmem ubytování. Vysosáme od něj spousty tipů a informací k našemu užitku.
Průzkum města je s holčičkama velkou improvizací, neboť zběsile lítají po úzkých chodnících, vrhají se autům pod kola, prohánějí v parcích a na náměstích holuby. Za veliké ostražitosti však zvládneme navštívit park s fontánou, dům s domácími rukodělnými výrobky, galerii, kostel a za odměnu dětské hřiště. Za vděk využijeme ještě koupačku v cenote Zaci, kterou máme přímo před barákem. V horkých mexických dnech je to ideální místo, kde se zchladit.
Valladolid je dobrým příkladem španělské koloniální architektury. Je dobré si ho pořádně prohlédnout, domy, uličky, dveře, okna, fasády. Město hraje barvami, vůněmi a často i hudbou. Já s Adélkou jsme se vydaly do ulic i večer, protože to je ten čas, kdy život v mexických městech ožívá. Dočkala jsem se i tématické světelné show. Aduš spinkala v nosítku.
Valladolid je skvělou základnou pro okolní výlety. Po všem tom zvažování jaké výlety zrealizovat se rozhodujeme pro archeologické naleziště Ek Balam a výlet za růžovými plameňáky k jezeru Las Coloradas.
Na ruiny Ek Balam se však vydávám sama s Adu. Zuz a Eli zůstávají na ubytku a dávají si relax kvůli nachlazení z klimatizace. Ruiny Ek Balam mě oproti jiným ruinám zaskočily dražším vstupem cca 460 Kc/os. Nenechám si tím však kazit den a jdu si místo prohlédnout. Adélka jen co uvidí první kamenné schody, bere čáru a leze po nich hlava nehlava. Asi největším zážitkem byl výstup a výhled z paláce Akropolis, jež se pyšní základnou o délce 260 m a hlavní pyramidou o výšce 32 m. Z pyramidy byl slušný výhled na bujnou mexickou vegetaci. S Aduš jsme vyslovily jedno dlouhé jéééééé.
Výlet na růžové plameňáky by si zasloužil samostatnou kapitolu. Intenzivním zážitkem byl způsob provedení výletu než samotné pozorování těchto opeřenců. Musely jsme totiž s místními lidmi stále dokola řešit, že placeného průvodce po lokalitě opravdu nepotřebujeme. Díky tomu nás hlídky na motorkách doprovázely doslova na každém kroku. Kolonii plameňáků jsme nakonec z velké dálky viděly celkem na třech místech. Pokud si budete chtít prohlédnout tyto růžové elegány mnohem více zblízka a hlavně v klidu, rozhodně doporučuji navštívit náhorní plošinu Altiplano v Bolívii.
Další zastávkou s přespáním na naší trase je městečko Izamal. Izamalu se často říká „žluté město“ nebo „město tří kultur“, protože spojuje mayskou kulturu, koloniální a tu současnou. Dominantou městečka je zářivě žlutý klášter, který postavili Evropané při španělské invazi. Tento žlutý skvost jsme si zvenčí důkladně prohlédly a nafotily zde moc krásné fotky. Poté následovala kraťoučká projížďka kočárem. Hlavně jako zážitek pro holky.
Z Izamalu naše cesta pokračuje přes hlavní město Yucatan, Merida. Chceme se městu vyhnout, neboť ty velká jsou pro nás s dětmi zbytečně složitá. Nicméně ne vždy ty plány vyjdou. Místní autobus do Meridy jede pomalu. Navíc přijíždí na zcela jiné nádraží než které potřebujeme a autobus na náš boční výlet, kterým jsou ruiny Mayapan prostě dneska nejede. Musíte tedy umět improvizovat, domluvit se mezi sebou a hlavně okamžitě rozhodovat. Zůstáváme tedy v Meridě. Bágly si odložíme na ubytku, ke kterému se necháme dovézt taxíkem. Tam už na nás netrpělivě čeká mexičan Karlos, chlápek co odpověděl na Zuzčin dotaz na FB cestovatelské skupině. Ten nám doporučuje západ slunce na pláži Progresa v Mexickém zálivu. Zbylý čas tedy využíváme k prohlídce náměstí Plaza Grande, kde kromě ikonických bílých kamenných sedátek naleznete také barevný nápis, který mají snad v každém větším městě na Yucatánu. Děti ten nápis samozřejmě berou jako prolézačku. Na Plaza Grande najdete celkem pět veřejných budov, které nabízí skvělé výhledy na okolí a vstupné je údajně zdarma. Nicméně nesmí být Covid. Díky němu byly všechny budovy veřejnosti nepřístupné.
Výlet na pláž Progresa byl doslova závodem stihnout západ slunce. Díky jednomu nedorozumění jsme vyrážely příliš pozdě. Karlos nás neustále ujišťoval, že to stihneme. Nicméně, když už nás na dálnici předjížděl i kamion, začaly jsme vážně pochybovat. A tak jsme Karlose přinutily šlápnout na plyn. Západ jsme fakt nestihly, o to víc jsme si s holkama užily radost a běhání po pláži. Nakonec nám holky vytuhly na šátkách v písku, kde spokojeně chrupkaly. S Karlosem pDáijeme na pláži pivko a anglicky hovoříme o všem možném. Dokonce mu nabízíme spolujízdu jeho autem do dalšího státu Chiapas. Karlos však nabídku nepřijímá.
Pro více fotek a zážitků z cest mrkněte na naši FB stránku Travel Rama nebo Instagram @travel.rama
Sepsala pro Vás Bára Obstová